Není vůbec nadsázka, když napíšu, že jakmile mě ta myšlenka uchvátila, strávila jsem 24 hodin v kuse pátráním po netu. Pročetla jsem si weby jednotlivých chovatelských stanic, odborné články o chování a potřebách, objevila jsem různé diskuze a skupiny, pátrala skrze všemožné e-shopy, studovala desítky typů podestýlek a krmiv a praktické zkušenosti a názory na ně, hledala jsem jak velkou klec je třeba pořídit, pátrala po alternativách jak vyrobit vlastní a z čeho, ochala a uchala jsem nad obrázky miminek k odběru, orientovala jsem se ve varietách a pročítala si jaké nemoci se mohou objevit.

Když jsem měla základní přehled, probrala jsem vše s partnerem. Věděla jsem předem, že bude souhlasit, ale nechala jsem mu čas, aby na tu myšlenku přivykl. Dál jsem denně pátrala a načítala si zejména praktické zkušenosti chovatelů, shlédla jsem mnoho videí a díky ovládání angličtiny jsem mohla po všem pátrat i v zahraničních zdrojích. Příteli jsem po pár dnech jemně připomněla, že už je připraven a on zjistil, že ano :))

Vychrlila jsem na něj tedy spoustu dat, jako jak velkou klec a co všechno potkani potřebují a ukázala mu co jsem všechno našla a vybrala. Společně jsme se tedy dohodli a já se pustila do akce. Během pár dní mi poštou vše objednané přišlo a s tím i pohled realitě do očí. Klec se mi povedlo sestavit, ale o její stabilitě a neprůleznosti jsem měla odůvodněné pochyby. Vybrali jsme relativně levnou variantu (hloubka 48 cm x šířka 78 cm x výška 116 cm) za 1.180,- Kč. Naštěstí mám zručného partnera a snad jsme vymysleli, jak vše doladit. Vše jsem pořizovala s vědomím, aby to bylo připraveno pro zvířátka dřív než se u nás objeví a také aby vše bylo pouze z vhodných materiálů.

Abych taky přidala ruku k dílu (a vybila ohromné nadšení z těšení se na ty ňuňavý miminka), začala jsem pro ně šít hamáček, hnízdo, houpačku a různé blbinky. Se šitím nemám nijak moc zkušeností, vše bylo dost nevzhledné a švadlena by se mi vysmála, ale já vím, že potkánkům to vadit nebude a může se stát že to rozkoušou nebo se to časem opere, a tak jsem to zcela pustila z hlavy. Šití pro ně mě moc baví a jim se určitě bude líbit, že jsem jim to vyrobila s láskou já, ne?

Nastal tedy čas poohlédnout se po našich nových kamarádech. Miminka měli nádherná v různých Chs, ale skoro všechna byla rezervovaná a nebo to byly nádherné holčičky, avšak my se rozhodli mít potkaní kluky. Některé stránky mi naopak přišly podezřelé tím, že měly naráz k odběru třeba padesát mimin a všechna volná. Na výběr správného chovatele jsem chtěla být opatrná. Díky potkanímu fóru jsem objevila paní Evu a ona na mé oslovení laskavě reagovala pozváním, ať si přijdu pomazlit její smečku. Moc ráda jsem přijala a vlastně prvně se osobně seznámila s potkany. Návštěva byla fantastická, paní Eva i její potkani také a krom nadšení jsem si domů odnesla taky další otázky, které bylo třeba zodpovědět.

Moje nová kamarádka Eva se rozpovídala i o Chs které znala a hodně vychvalovala Chs Amour de Rat, že prý mají obzvlášť vymazlená miminka Spojila jsem se s nimi na její doporučení a zítra jdu pomuchlovat jejich smečku a vybrat si naše malé bobíčky. Nemůžu se dočkat a už teď je moc miluju!