Funky s Filištínem u nás strávili dvě noci a dva dny. Měli jsme tedy příležitost, vzájemně se lépe poznat. Zprvu byli nesmělí, schovali se do bezpečí a viděli jsme víceméně čumáčky nebo ocásky. Docela rychle se však osmělili, určitě i díky tomu, že jsou na lidskou ruku zvyklí. Postupně se (během prvního dne) naučili, že je bezpečné vzít si z mých rukou dobrůtku a že můj prst s lučinou se do úkrytu odnést nedá. Už se ve většině případů neobtěžují schovávat se s jídlem abych je neviděla, stačí jim, že si dřepnou vedle místa, kam se dá schovat a občas si prostě jen vzali semínko a jedli ho pod mojí rukou zcela bez obav.

Druhý den bylo znát, že už tuší co přijde a ke dvířkům klece rychle přiběhli s očekáváním, že zase dostanou nějakou lahůdku. K večeru už přistávali u dvířek rychlým skokem, ačkoli jsem zrovna nenabízela jídlo, protože ty moje potvůrky dobře věděly, že z toho mám radost a tak jim zdravou mlsku podám.

Když spolu blbnou, nahánějí se a skotačí, vypadá to podobně, jako v animovaných seriálech. Člověk vidí chumel chlupů, pacek a ocásků, který se nebezpečnou rychlostí valí klecí. Kluci si to zjevně užívají, občas někdo vypískne, ale mému nezkušenému oku to zatím připadá, jako sranda hrátky. 

Mají v kleci plyšáka Myšáka, jehož packa je větší než jeden potkaní kluk a s tím si tedy vyhrají. Někdy mám pocit, že je myšák živý, jak pod ním dovádějí, úplně nadskakuje a to se jim líbí. I když z napáječky pít umějí, dala jsem jim ještě vodu do závěsné nerezové mističky. Zdá se, že z ní pijí radši, ale hlavně ji používají jako umývárku. Jako člověk, který nabere do dlaní vodu z umyvadla, aby si ji chrstnul do tváře, kluci si sednou na hranu, naberou do tlapek a umyjí si obličej.

Bobky dělají výhradně v rozích, kam jsem neumístila záchod, ale na tom se snad ještě nějak dohodnem. Snaží se rokousat půlky kokosových ořechů a zápasí s trubkami od toaleťáku. Dá se na ně zkrátka dívat hodiny a největší dnešní odměnou bylo, když jsem přišla ke kleci a Filištínek za mnou vylezl a nechal si přes mříže hladit bříško.