Ve středu 30. 3. 2016 jsme si přivezli domů první dva brášky. Jsou to adopčátka z vrhu AD8 od Chs Amour de Rat - Funky (Damien Amour de Rat) a Filištín (Auguste amour de Rat). Přinesli jsme si je v přepravce, zabalené do deky. Kluci cestu zvládli na pohodu, ochutnali jablíčko, zachumlali se a usnuli. Doma jsme jim ukázali novou klec, kde na ně čekal plyšák Myšák (což je velmi podivné zvíře, které snad má opravdu představovat myš, ačkoli tak zrovna moc nevypadá). Plyšák Myšák seděl v rohu klece a kluci jej hned vyhodnotili jako bezpečnou skrýš.

Samozřejmě jsme seděli u klece celé první dvě hodiny, abychom mohli pozorovat, jak si kluci přivykají na nový domov. Když pochopili, že jim žádné nebezpečí nehrozí, začali zkoumat nejbližší okolí. Behem první hodiny si první z nich už lebedil vysoko na hamáčku s našitou "peřinkou", zatímco ten druhý si vybral závěsný tunýlek. Kluci se oba vzorně napili, najedli i vykadili (no jasně že ne do mnou připraveného záchůdku). Když ulovili vybraný kousek zrní v misce, pelášili se zase schovat, jak kdyby zdrhali s ukradeným zbožím :-D Večer si do tunýlku natahali ubrousky, aby se mohli pěkně zabarikádovat, spokojeně se k sobě přitulili a usli.

Druhý den už se osmělili výrazně víc. Klidně si chroupali dobrůtky i na místech, kde jsme je mohli dobře vidět, olizovali mi lučinu z prstu a šmejdili mi pod mikinou. Ukázalo se, že jim velmi chutnají konopná semínka a byli ochotni si je brát přímo ode mně z ruky. Tím si dost navykli na ruku v kleci a místo aby před ní prchali, přišli se vždy podívat, zda jim něco dobrého nesu. Když večer přišel přítel z práce, klidně si semínka vzali i od něj.

Mám je doma teprve dvě noci, ale už teď jsme velcí kámoši a moc si to s nimi užívám. Jen je často těžké nevyprsknout smíchy (čehož by se ještě lekali), když člověk pozoruje, co vyvádějí. Kočkují se, vykukují, norují, šplhají, poskakují a zkrátka vyrábějí samou srandu!